Zatímco většina z nás už začátkem ledna dojídá poslední vánoční cukroví, odstrojuje stromek a nabíhá na režim běžných dnů, pro jiné ty pravé svátky teprve začínají. Pro miliony křesťanů východní tradice, včetně mnoha u nás v Česku, není konec prosince cílovou rovinkou. Právě naopak. Nejdůležitější období nastává po Novém roce.
Kdy jsou pravoslavné Vánoce?
To, co dnes nazýváme pravoslavné Vánoce, se v mnoha pravoslavných (ortodoxních) církvích slaví 7. ledna. Nejde o „jiný svátek“, ale o jiný způsob počítání data.
Důvodem je rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem. Juliánský kalendář zavedl Julius Caesar již ve starověku. V době svého vzniku šlo o velmi přesnou reformu, ale později se ukázalo, že délku slunečního roku odhaduje poněkud nepřesně. Těch pár minut ročně způsobilo, že se kalendář během staletí postupně zpožďoval vůči tomu, jak se ve skutečnosti hýbe Země a Slunce.
V roce 1582 proto vznikl gregoriánský kalendář, který se stal standardem v západním světě a postupně také v občanském životě mnoha zemí. Část pravoslavných církví však při pevně datovaných svátcích zůstala při starší juliánské tradici. Ve 20. a 21. století to znamená posun o 13 dní – když je v juliánském kalendáři 25. prosinec, v gregoriánském je již 7. leden.
Zajímavé je také to, že pravoslavný svět není jednotný. Některé pravoslavné církve přijaly tzv. „revidovaný juliánský“ kalendář nebo se při pevných svátcích sladily s gregoriánským datem, a proto slaví Narození Krista 25. prosince. Jinde zůstává tradiční lednový termín, například v Rusku, Srbsku či Gruzii.
Vánoce se neslaví dvakrát
Nejednou se setkáme s názorem, že „pravoslavní mají Vánoce dvakrát“. Z teologického hlediska je to nepřesné. Jde o tentýž svátek Narození Ježíše Krista, jen slavený podle jiného kalendáře. I proto mnozí duchovní zdůrazňují, že věřící se rozhodují, podle kterého církevního roku žijí. V realitě to však může být složitější, zvláště ve smíšených rodinách nebo v prostředí, kde se prolínají vánoční tradice. Někdo přežije společenské Vánoce 24. - 26. prosince s příbuznými, ale liturgicky a duchovně až 6. - 7. ledna. Jinde se zase rozhodnou pro jednu tradici, a té zůstanou věrní.
Předvánoční půst
Typickou východní tradicí je 40denní předvánoční půst, často nazývaný půst Narození Páně. Není to jen dieta, ale především asketická a duchovní příprava. V mnoha komunitách půst zahrnuje omezení masa a živočišných produktů, někde i další pravidla.
Tradice na Štědrý večer (6. ledna)
V mnoha slovanských a karpatských tradicích večeře začíná až poté, co se objeví první hvězda – připomínka betlémského znamení. Rodina se zvykne sejít v plném počtu. Pokud někdo chybí, připraví se prostírání i pro něj, aby se symbolicky zdůraznila jednota rodiny a přání, ať se všichni dožijí dalších svátků.
Před jídlem může zaznít společná modlitba, často i ve starším liturgickém jazyce, a následují úvodní úkony, které mají chránit a požehnat dům – chléb, sůl, med, česnek (prvky, které nesou bohatou symboliku zdraví, hojnosti a klidu). V některých regionech se zachovaly i zvyky se slámou či senem (připomínka jeslí), nebo s vázáním nohou stolu, což má obrazně udržet rodinu „pohromadě“. A přestože v mnoha domácnostech se už dávno zdobí vánoční stromeček, v některých obcích se jeho zdobení váže právě na 6. leden.
Pravoslavné Vánoce a jídlo
V některých domácnostech je večeře tradičně složena až ze dvanácti chodů. Toto číslo se spojuje s apoštoly a má vyjádřit plnost svátku i vděčnost za dary roku. Ne všude je dvanáct jídel pravidlem, ale myšlenka zůstává podobná, a to, že i postní stůl může být bohatý a symbolický. Typické jsou:
- postní zelňačka (často s houbami, bez klobásy),
- pirohy/vařenky s různými nádivkami (brambory, zelí, houby, mák, švestky – podle regionu),
- luštěniny jako znak hojnosti (fazole, hrách),
- jídla z hub (kotě, smaženice, omáčky),
- sladká jídla jako bobalky či jiné kynuté vánoční cukroví s mákem a medem,
- a v některých domácnostech i ryba.
Často se jako první jídlo podává také tzv. kuťa – směs vařených obilovin s medem, mákem a někde i ořechy či sušeným ovocem.
Velké povečeří a sváteční liturgie
V mnoha farnostech se 6. ledna slouží Velké povečeří (často se specifickými čteními a zpěvy) a na další den, 7. ledna, slavnostní liturgie Narození Krista. Ne všude je zvykem půlnoční mše. Po liturgii v podstatě končí půst a nastupuje období návštěv a společného hodování.